Slova mohou povzbudit i zabíjet. Mají obrovskou moc, aniž bychom si to
vůbec uvědomovali. Nejedná se o žádnou frázi, ale fakt, který je daný a
který dnes a denně ovlivňuje jak život náš, tak i ostatních. Slovem
vysíláme do prostoru obrovské množství energie - přání, která začne
okamžitě rezonovat a také se přesně v takové formě vrátí, navíc,
umocněná.
Používáme je stále, vyjadřujeme jimi, co si myslíme, co chceme. Volíme
je podle situací. Někdy jsou rázná, někdy mírná, někdy nad nimi
rozmýšlíme, někdy je používáme tak, jak velí naše emoce. V každém
případě, vždy je v nich to, co momentálně cítíme, co tušíme nebo dokonce
víme, že je správné.
"Dobře" mířené slovo nám může hodně pomoci, nebo dost ublížit. Stejně
je to ale o našem protějšku. I ten můžeme povznést až do oblak nebo ho
ubezpečit, že je naprosto bezcenný a zbytečný. Vyjadřují tedy nejen naše
emoce a přání, snahu osvětlit, jak vnímáme situaci. Mohou být i použita
i jako velmi účinná zbraň.
Slova naučená
Všichni máme ve svém slovníku jistá slova, která používáme častěji.
Často si je ani neuvědomujeme, ale všímají si toho ostatní. Až při
upozornění na to, jaká slova používáme ve větách zbytečně často,
uvědomíme si, která to jsou.
Vyplňujeme jimi mezery, kdy nemůžeme najít vhodný výraz, nebo nastavíme
větu, aby měla důraz na cokoliv. Používáme je i tehdy, snažíme li se
něco odvyprávět nebo vysvětlit a mluvíme rychleji. Někdy jsou ale tak
zažitá, že jsou do vět vkládána prostě jen tak.
Nerozmýšlíme nad nimi, přesto, že bychom měli. Dokáží totiž měnit chod
událostí příštích jak k lepšímu, tak k horšímu. Vždy záleží na tom,
která slova konkrétně máme "uvnitř" a která jsou už prakticky naší
součástí.
Určitě známe všichni i spojení, která jsou dokonce používána velmi
často. Málokdo v nich hledá zvláštnosti, přestože zvláštní jsou často.
Ale měli bychom vážně popřemýšlet o tom, jaká slova každý den používáme.
hrozně se těším - těšit se na cokoliv je přece krásné,
tak proč hrozně? Slovo hrůza má zcela jiný význam. Používá se při
událostech, které hezké a tedy k těšení opravdu nejsou. Aniž bychom si
to uvědomovali, můžeme těšení dopředu dost ovlvnit natolik, že na konci
zjistíme, že jsme se těšili trochu zbytečně, protože nebylo na co.
strašná touha - málokdo asi touží po tom, aby si užil
něco strašného. Pokud po čemkoliv toužíme, v naprostě většině jsou to
věci nebo lidé, které moc chceme. Podvědomě tušíme, že až toho
dosáhneme, bude to krásné. Strach jde přece z jiných věcí a ten by nás
navíc vůbec neměl ovládat. Je to velmi silná emoce, která dokáže
neuvěřitelně rychle zkazit cokoliv.
Jsou to jen některá větní spojení, která nám mohou do budoucna ovlivnit
život velmi zajímavým způsobem, ať už se to zdá nemožné jakkoliv. Pokud
totiž zapátráme v paměti, najdeme zcela jistě pár událostí, které
nedopady jen proto, že byly dopředu osouzeny a to klidně naprosto
nevědomě.
Slova a zdraví
Naše tělo je skvělý a naprosto dokonalý nástroj. Umí naprosto vše,
dokonce i to, co bychom do tohoto důmyslného stroje nikdy neřekli.
Jenže, je to tam, všechno.
Ovlivňuje ho mozek, který je tak dokonalý, že nic dokonalejšího už
prostě není. Máme v hlavě vesmír ve zmenšené podobě, ale fungující
naprosto stejně. Jen o tom nemáme nejmenší ponětí. Je napojený na vše
kolem, je to energetické centrum, které zpracovává informace za nás,
protože my to neumíme. Ale to neznamená, že s námi nekomunikuje. Mluví
stále, jen svojí řečí. Abychom tohle všechno dokázali sladit, je nutné
řeč našeho geniálního centra pochopit, když už nedokážeme pochopit jeho
podstatu a možnosti.
K tomu, aby k nám toto centrum promlouvalo, používá právě tělo, které
hovoří stále. Kdo ho umí vnímat a přečíst? Bohužel, zakrněli jsme v
naprosté většině i v tomto směru. Přesto je jeho řeč naprosto jasná. A
protože je všechno se vším propojené a vše se vším souvisí, jsou to
právě i ta slova, kterými ovlivňujeme kde co.
To nerozchodím ( problémy s nohama ), to nedám ( rozsáhlejší
význam, který se může projevit kdekoliv, tělo někdy kolabuje celkově ),
na to se nemůžu dívat ( problémy s očima ), to nerozdýchám ( plíce ),
tomu nerozumím nebo rozumět nechci, bolí mě z toho hlava ( mozek,
bolesti hlavy, migrény ), tohle nemůže dopadnout dobře ( dopředu
odsuzování čehokoli k nezdaru ), to je hrozné nebo strašné ( velmi
snadno řešitelná situace se tak může opravdu vyhrotit ), tohle nenávidím
nebo nesnáším ( znepříjemníme si i to, co může být hezké, aniž bychom
to vůbec zjistili ), to mě uráží ( cítíme se ponížení, aniž by nás někdo
ponižoval ), s tím nechci nic mít ( odmítání zodpovědnosti za to, na
čem se podílíme ).
A tak bychom mohli pokračovat. Slovních spojení, která používáme
naprosto nevhodně jen proto, že to známe, že to tak dělají ostatní, že
to tak prostě je, je mnoho. Asi by bylo hodně zajímavé udělat si seznam
našich často používaných spojení a porovnat je s řečí našeho těla. To
nám totiž jasně sdělí, že bychom něco měli okamžitě a zásadně změnit. A
pokud nenajdeme souvislost s tím, co běžně říkáme, tak přesně tím samým
způsobem se pokusit o nápravu. To znamená, slovní příměr otočit tak, aby
měl zcela jiný význam. A naučit se je používat stejně intenzivně, jako
jsme používali ta zažitá, ale naprosto nevhodná.
Kontrola slov
Kontrola toho, co říkáme, je prvním krokem k tomu, abychom začali měnit
velmi zásadní věci v našich životech. I ten největší skeptik se tak
může snadno přesvědčit o tom, jak snadné je, si začít měnit život a
plnit sny. A také, začít si uzdravovat svoje tělo. Nejedná se o
jednoduchý úkol.
Zkuste si udělat seznam toho, co nejčastěji používáte, pak to změňte v
pozitivní ( příklad: tomu nerozumím - pochopili to jiní, pochopím to
také. Pokud ne, mám pochopit něco úplně jiného, protože tohle pro mě
důležité není ) Pokuste se přísně si hlídat příměry, které použijete pro
tu či onu situaci, ať už se jeví jakkoliv dramaticky nebo je naopak
naprosto triviální.
Udělejte si seznam pozitivních nebo neutrálních příměr, která používat
budete. To znamená, nacvičit si je. K tomu, aby se nám vryla do paměti
nastálo, potřebujeme 21 dní. Pokuste se prostě kontrolovat při
vyhodnocování jakýchkoliv situací, ať již se jeví jakkoliv. Pamatujte,
že nic se neděje náhodou a vše je dané.
Obklopují nás vzkazy, které k nám jsou vysílány neustále. Poslouchejte
je a čtěte je. Přicházet nepřestanou, nikdy. Proto je dobré je číst a
řídit se jimi, "ti nahoře" to s námi nikdy nemyslí zle. Nechte tedy to
dobré k sobě stále proudit.
