Jsme nějak nastaveni, vezeme se s dobou, s naší kulturou, s naší
legislativou, s tím, co nám dali do vínku rodiče a tak bychom mohli
pokračovat.
Nic ovšem není černobílé, svět je barevný a jako takový bychom ho měli
vnímat. Naučili jsme se slepě naslouchat všemu, co je podle druhých to
správné a raději nic neměnit. Stále si říkáme: chci to, či ono, jenže,
co kdyby??? Co když to nedokážu? Co když se to obrátí proti mě? Co tomu
řeknou ostatní? Co když na to prostě nemám? A tak naše sny letí do
kouta, aniž bychom se alespoň pokusili si je začít plnit.
V následujících sedmi krocích se můžeme sami přesvědčit, jak snadno
jsme podlehli okolí, jak je jednoduché nám cokoliv namluvit, a jak z
toho všeho dokážeme někdy vycházet i po zbytek života. Možná by bylo
dobré toto všechno začít měnit, co říkáte?
1. krok - nemám na to!
Kolikrát jste už slyšeli, že tohle nemůžete, protože na to nestačí vaše
síly či vzdělání. Že na to nejste dost chytří nebo že byste měli brát
ohled na okolí. Jenže tak to v běžném životě prostě chodí. Vždy se najde
někdo, kdo bude zpochybňovat cokoliv, co děláte. I mytí nádobí. Necháte
se rozhodit?
Každý máme nějaký sen, rádi bychom šli po nějaké cestě, ale naprostou
většinu z nás zastaví první překážka. Život ovšem je o překážkách a vždy
bude. A když už je stejně musíme překonávat, tak proč ne na cestě za
svým vlastním štěstím?
Všichni máme na výběr a pokud se necháme zastrašit názory ostatních
pokaždé, když se o pokoušíme uspět, zůstaneme trčet v tom, co nám
nastavili jiní, aniž bychom se alespoň pokusili o vlastní úspěch v
čemkoliv.
Promyslete si, co chcete, co je vám vlastní, co máte rádi a udělejte
první krok. Následující už nebude tak těžký. Další a další kroky se
stanou lehčími a lehčími, až najednou zjistíte, že to bylo tak snadné.
2. krok - chybami se člověk učí
Co kdy vyšlo napoprvé? Skoro nic. Musíme poznávat a i když jsme v něčem
velmi dobří, okolnosti se právě vyvíjejí úplně jinak, než jsou naše
konkrétní plány. A i když něco děláme pravidelně, chybička se prostě
vloudí. Mladá žena se učí vařit. Skvělou omáčku málokterá vyrobí
napoprvé. To ale neznamená, že se prostě vzdá vaření. Dokonce se často
stává, že i když už umí omáčku dokonale, tak se prostě jednoho dne vůbec
nepovede. Zákon schválnosti chce, že je to zrovna v době, kdy se chce
se svým uměním někomu pochlubit. A co je příčinou? Je nervózní, musí být
přece dokonalá, budou to hodnotit jiní.
Chyby často neovlivníme, nejde to. Máme cíl, máme i plán, ale jsme jen
součástí celého systému cílů a plánů, které se právě v danou chvíli liší
od těch našich. To ale neznamená, že to tak bude stále. Jen nás to má
poučit v tom, že je dobré neustále se dívat kolem sebe a hlavně, být při
tom dívání v naprostém klidu.
3. krok - tohle přesně chci!
Můžeme mít cíl, dokonalý plán, jak cíle dosáhnout. Vycházíme z momentální situace.
Vyhlédnete si v obchodě sedací soupravu. Je přesně taková, jaká by měla
být, dokonalá. Jenže, za pár měsíců je potřeba vyměnit i koberec.
Sháníte takový, který se hodí k sedací soupravě. Jenže objevíte skvělý
koberec, který vám přijde absolutně nejleší, k nábytku se ovšem nehodí
ani trochu. Zapochybujete o své sedací soupravě, jiná by byla v tu
chvíli lepší. Původní plán je ta tam.
Neměli bychom striktně trvat na tom, že to, co chceme, musí nutně
vypadat přesně takhle. Připusťte i variantu, která se může lišit od té
původní. Čas nikdy nezůstane stát na místě, stále půjde dopředu. Přitom
se přiděje spousta dalších věcí, o kterých nyní nemáme ani ponětí, že se
stát mohou.
4. krok - buďme trpěliví
Chcete všechno hned? Nejspíš tedy budete stále jen zklamaní a zoufalí.
Všechno má svůj čas, který prostě neovlivníte a který si bude žít svůj
vlastní život, do kterého nemůžete zasáhnout. Tak proč pospíchat?
Pokud se nyní rozhodnete, že chcete na druhý konec světa, například do
Austrálie, nebudete tam za pět minut. Musíte absolvovat dlouhou cestu,
spoustu dalších náležitostí, které vám cestu umožní. Nic z toho prostě
nelze obejít. Nezbývá, než všechno tohle podstoupit.
Naučte se každou volnou chvíli vyplnit něčím jiným. Neupínejte se na
své myšlenky pro dosažení svého cíle. Místo radosti z pokroku se dostaví
stres a deprese. Nic tím neuspíšíte, naopak. Vaše původní cíle budou
najednou v nedohlednu.
5. krok - hledejme radost
Pozitivní myšlení je důležité, ale rozhodně to není nic, k čemu se
musíte nutit. Pokud to nejde z nitra, ale jedná se jen o snahu křečovitě
si vkládat do hlavy jen samá pozitiva, nikdy je tam neudržíte.
Rozpadne se vám vztah. Cítíte se zoufale, méněcenně, k ničemu. Odešel
člověk, kterého jste milovali v domění, že i on miloval vás. V tu danou
chvíli se vám zhroutí svět. Ne nadarmo se říká, že pokud nám pán Bůh
něco sebere, je to jen proto, že má pro nás připraveno něco lepšího.
Zkuste se zamyslet. Přitáhnete tohoto člověka zpět násilím? Donutíte ho,
aby vás nadále miloval? A i kdyby to tak bylo. Chcete žít stále ve
strachu, že se situace bude opakovat? Že znovu odejde?
Uvědomte si svůj potenciál. Neohodnotil ho stávajícíc partner, ohodnotí
ho zcela jistě někdo jiný. Myslete na své přednosti, každý něčím
vynikáme. Vážně si jste jistí, že to nikdy nikdo neocení? Je to
samozřejmě hloupost. Jedná se jen o momentální pocit, myšlenku, žádná
fakta.
A tak je to se vším. Není důležité, co si právě nyní myslíte. Důležité
je jen to, co se opravdu stane. Namalujte si budoucnost těmi nejhezčími
barvami.
6. krok - nečekejte vděk
Pokud děláte cokoliv jen proto, že to ostatní ocení, nejspíš budete
opět jen zklamaní. Pokud budete vařit oběd pro deset lidí, s největší
pravděpodobností se najde minimálně jeden, který vaše dílo zkritizuje.
Zapoměňte na vděk.
To, co děláte, by mělo těšit hlavně vás. Děláte to přece pro sebe, pro
vaše potěšení. S tím nejlepším vědomím a svědomím. Pokud zrovna nejste
ve své kůži, dokážete sami odhadnout, že vaše dílo nejspíš nebude
stoprocentní. Pak vás ani nepřekvapí kritika ostatních. A pokud budete
mít jistotu, že jste do svého díla dali vše, co jste jen mohli, pak
věřte, že stoprocentní je. Pohled ostatních je jen pohled ostatních.
Vycházejí ze svého rozpoložení, ze svých představ a momentálních přání.
Někdy vaše dílo pohaní jen proto, aby uspokojili své vlastní ego.
Pokud jste si jistí, že jste do svých činů dali maximum, je tam
maximum. Nikdy se nenechte nikým přesvědčit o tom, že to není pravda.
7. krok - nikdy není konec
Máte cíl, máte plán a skutečně dosáhnete přesně toho, co jste chtěli.
Co teď? Skončíte? Ale s čím? Žádný člověk takto není naprogramován. Vždy
bude hledat další cestu, nové cíle, bude nadále plánovat.
To je na životě to nejkrásnější, máte se stále na co těšit. Na nové
zážitky, nové lidi, situace, úspěchy. Každý neúspěch je jako déšť. Máte
potřebu se před ním schovat. Jenže, je to velmi relativní. Zatímco my
čekáme na ustání deště, rostliny si ho doslova užívají. Milují ho.
Příroda po dešti ožije. Sledujte, jak déšť pohladí vše živé. Jak po něm
okamžitě začnou zpívat ptáci, jak se vše zazelená. Je tedy opravdu tak
špatný? Dívejte se, jak se v loužích po dešti koupají ptáci, jak v nich
dovádějí děti.
Země je kulatá. Pokud dojdete na konec cesty, vždy zde bude další
rozcestí. Nebo možná jen tráva, hlína, suť. Ale vždy bude pokračovat.
Copak je asi tam dál?
